Ing. Vlastimil Chvoštík, EFA

17. 1. 2009

V článku Trhy jsou dole – a jak to bude dál? vystaveném dne 8. 12. 2008 byl diskutován koncept pravidelného investování jako metoda k eliminaci kolísavosti akciových trhů. Na konci článku stojí: „Potom naše účty narostou a bude nutno je před těmito poklesy chránit. Někdy příště si povíme, jak na to.“ Nuže, druhou částí základní investiční strategie je balancování vzájemných poměrů dvou nejvýznamnějších složek portfolia, akcií a dluhopisů.

Zvolme si investiční horizont patnáct let a budeme pravidelně měsíčně vkládat $250. Našim cílem budiž dosažení finanční nezávislosti, a proto v konečné fázi chceme mít poměr akcií k dluhopisům 40/60. Akciový podíl umístíme do indexového fondu SPY, který je navázán na index S&P 500, což je pět set nejvýznamnějších akcií na americkém trhu. Dluhopisovou složku budou tvořit vklady do otevřeného podílového fondu Templeton Global Bond Fund, který převážně obsahuje korporátní obligace významných světových firem.

Na počátku je podíl akcií převažující, řekněme 90%. Dlouhé období umožňuje zvolit agresivní a výkonnou pozici. Začínáme v lednu 1994, a vývoj akciového trhu v následujících patnácti letech znázorňuje tento diagram:

Každoročně upravíme poměr složek pravidelných investic tak, že postupně snižujeme podíl nakupovaných akcií a zvyšujeme podíl v obligačním fondu. Protože však se zároveň trh pohybuje nahoru a dolů, musíme vyrovnávat i zůstatky na obou účtech tak, aby odpovídaly požadovaným poměrům. Po prvém roce tedy snížíme hodnotu $2 649,- na $2 359,- ve fondu SPY a zvýšíme hodnotu v TGBF z $300,- na $590,-. Neznamená to však, že vždy jen odkupujeme z akcií a umisťujeme do fondů. Například koncem roku 2002 činí hodnota SPY $17 745,-, a pro zachování plánovaného poměru (v tuto chvíli 64/36) je třeba navýšit jej na $18 650,-. Potřebné prostředky samozřejmě odebereme z našeho fondu světových obligací.

Takto systematicky a důsledně postupujeme z roku na rok, ať si trhy dělají, co chtějí. A jak vidno z diagramu, opravdu se činily. V uvažovaném období prodělal náš hypotetický investor dva katastrofické propady, které s jeho účty dost zamávaly. Určitě vás napadne, že by bylo rozumné koncem roku 2000 a 2007 své pozice v akciích kompletně zlikvidovat a nakoupit v příhodnějším čase. Potíž je v tom, že ještě nikdo nevymyslel spolehlivý způsob, jak identifikovat vrcholy a dna trhů předtím, než nastanou. Jestli ano, nikomu to neřekl, pochopitelně.

Jakpak jsme tedy dopadli s našimi investicemi podle uvedené strategie? Na to se podíváme zase příště.