Ing. Vlastimil Chvoštík, EFA

15. 9. 2009

„Jsem ponocný, který měří čas a zjistil, že měří něco, co neexistuje.“ „Cože, neexistuje?!“ „Čas. Copak jste někdy viděl čas? Nebo někdo zazvonil, a vešel čas? Či jste zašel do krámu a řekl: „Dejte mi tři metry času a dvacet centimetrů na záložku?“ Čas existuje jenom v představách, je to pouhá chiméra. Čas si vymysleli lidi, aby věděli od kdy do kdy a co za to!“  Tolik klasik humoru Jan Werich v dialogu s Miroslavem Horníčkem při jedné ze slavných předscén v Divadle ABC.

Ať považujeme čas za skutečný nebo ne, v oblasti financí hraje zcela zásadní úlohu. Je totiž jednou z komponent vzorce pro složené úročení. To je matematický popis situace, kdy výnos z investice nevybíráme, nýbrž stále znovu vkládáme do téhož instrumentu. Pro pravidelnou investici vypadá takto:

Povšimněte si, že čas je exponenciál, tedy česky mocnina. To je docela výstižný výraz: doba, po kterou dovolíme svým financím nerušeně pracovat, je velmi mocnou čarodějkou, která dokáže pravé divy.

Jestliže se rozhodneme investovat například dva tisíce měsíčně a budeme je vkládat do balancovaného portfolia, které umí přibližně 6% ročně, pak na desetiletém horizontu zjistíme, že náš výnos odpovídá zhruba polovině vložené částky. Je to fajn, ale ne zrovna bůhvíco, že? Ovšem o deset let později již naše zisky odpovídají vkladům; jinak řečeno, trh nám věnuje vloženou částku dvakrát. A za dalších deset let – pohádka: náš majetek dosahuje trojnásobku vložených prostředků.

Kdo nevěří, ať tam běží; vy ostatní si prohlédněte diagram vkladů a výnosů:

Time is money, zní finančnické přísloví, a jak vidno, čas opravdu peníze jsou. Žádná kouzla, jenom matematika. Než ale budete odporně bohatí, je potřeba vydržet těch prvních deset let. Trpělivost přináší růže, v tomto případě se zlatými okvětními lístky. Oč více budou pracovat vaše peníze, o to méně budete muset pracovat sami. A to se vyplatí…!