Ing. Vlastimil Chvoštík, EFA

19. 10. 2015

Dědické řízení přes hranice evropských států se nařízením Unie od 17. srpna 2015 značně zjednodušuje. Neplatí to pouze pro tři země, které si vyjednaly výjimku – Velkou Británii, Irsko a Dánsko.

Mezinárodní dědické právo se v Evropské unii týká asi 450 tisíc rodin ročně. Doposud se uplatňovalo ve dvou i více státech současně a tomu je právě konec. Nově se dědictví po příbuzných žijících dlouhodobě v zahraničí bude řešit pouze v jedné zemi.

Novinka: Místo dědického řízení lze určit v závěti

Pokud pozůstalí žili v jiném státě než jejich zemřelý příbuzný, dědické řízení se často komplikovalo, protože ho současně řešily úřady obou zemí. Dle nového nařízení EU bude dědictví kompletně vypořádáno v tom státě, ve kterém měl zemřelý tzv. obvyklý pobyt. Tím se rozumí, že už neměl vazby s domovskou zemí, založil si tam bankovní účet a platil pojištění. „Obvyklým pobytem“ však není myšlena dlouhodobá dovolená nebo služební cesta.

Zemře-li člověk v zemi obvyklého pobytu, převezme dědické řízení tamní soud, a to i v případě, že vlastnil majetek ve více zemích. To ale platí jen tehdy, pokud v závěti vysloveně neuvede zemi, jíž chce dědické řízení svěřit. Zde jsou modelové příklady:

• Jan S. žije dlouhodobě ve Francii a do závěti napíše, že si přeje, aby řízení o dědictví řešily soudy České republiky. Dle pravidel platných v EU mu bude vyhověno.
• Renáta H. se před 23 lety přestěhovala do Německa, zatímco její dospělé děti žijí v České republice. Protože nenapsala závěť, bude dědické řízení vypořádáno v zemi obvyklého pobytu, tedy Německu, a to včetně pozemku, který stále vlastní v ČR.

Rizika nového nařízení

To, že se teď závěť řeší jen v jedné zemi EU, však může přinést i rizika, která vyplývají z rozdílného pojetí dědického práva. Všichni, kteří žijí dlouhodobě v zahraničí, by se proto měli důkladně seznámit s právy a povinnostmi jejich dědiců. Zatímco např. v Německu jsou společnými dědici pozůstalé děti a manželka, ve Švédsku je to mnohdy jen sama manželka a ve Francii zase zákon nejdříve přihlíží k dětem.

Podle expertů na mezinárodní dědické právo spočívá řada potenciálních komplikací také v určení obvyklého pobytu zemřelého, který by mohli někteří dědicové napadnout, a tím se zvýhodnit. Problémem může být také nízká produktivita nebo přetížení příslušných rozhodovacích orgánů.

Dědění po příbuzných v Evropě řečí práva

Dnem 17. 8. 2015 nabývá účinnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012, o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení, ze dne 4. 7. 2012. Toto nařízení je v celém rozsahu přímo použitelné i v České republice na pozůstalost po osobách zemřelých v tento den nebo později a má přednost před normami tuzemského práva, které mu odporují (čl. 10 Ústavy, § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém). Má přednost i před úpravou obsaženou v mezinárodních smlouvách uzavřených mezi členskými státy, pokud je s jeho ustanoveními v rozporu (čl. 75), není jím však dotčeno uplatňování nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. 5. 2000 o úpadkovém řízení. Tímto nařízením nejsou vázány Spojené království, Irsko a Dánsko.