Ing. Vlastimil Chvoštík, EFA

26. 10. 2009

Informace obsažené v tomto článku jsou mají pouze informativní charakter a nesouvisí s žádnou reklamní nabídkou. Výpočty se mohou lišit podle konkrétního produktu.
Autor článku je redakce E-konzultant.

V článku Cena za jistotu bylo zdůvodněno, proč nejsou konzervativní investice na dlouhém horizontu vhodné, ba naopak přinášejí relativní ztrátu. V naší republice je přemíra těch, kteří vyměňují růst majetku za přelud jistoty. Ale jsou i tací, kdož se vrhli do víru investic a zkoušejí své schopnosti na kolbišti kapitálových trhů.
A jak už to tak bývá, jeden extrém je často nahrazen jiným – investuje se agresivně, převážně do akciových pozic a hledají se zajímavé růstové příležitosti. Výsledné portfolio pak vypadá nějak takto:

Podle svého nejlepšího uvážení tedy vybere investor zajímavé tituly a výsledné portfolio pak obsahuje nějakých deset patnáct položek. Jistě jsou to, díky pečlivé selekci, akcie kvalitních a dynamických firem. Ale i tak existuje dost pravděpodobná možnost, že se jedna či dvě z nich dostanou do potíží. Tím se může dramaticky snížit jejich hodnota na trhu či dokonce mohou zkrachovat. Co to udělá s portfoliem? Okamžitá ztráta v tom případě činí deset, patnáct či dvacet procent jeho hodnoty. Náhrada na původní pozice může zabrat rok či dva, a to ještě za předpokladu, že k podobnému průšvihu nedojde v tomto období znovu.
Jak se v takovém případě chová podílový fond? Jeho portfolio obsahuje velké množství titulů, jejichž váha se obvykle pohybuje kolem jednoho procenta celkového objemu majetku. Asi nějak takto:

Když tedy dojde ke krachu jedné či dvou společností v podobné skladbě titulů fondu, ztráta činí jedno či dvě procenta. V porovnání s průměrným výkonem akcií osm až patnáct procent ročně to znamená, že i za takových okolností jste pořád v zisku. Pochopitelně pořád mluvíme o dlouhém horizontu investice.
Pro běžného investora, který se nehodlá věnovat trhům profesionálně, je proto vklad do fondů nejrozumnější varianta. Kromě zmíněné výhody je benefitem i fakt, že se o jeho peníze stará tým porfoliomanažerů. Tedy lidí, kteří jsou svým vzděláním i zkušenostmi zárukou profesionální péče a správné reakce na vývoj daného segmentu trhu. Samosebou to není zadarmo, je třeba oželet vstupní poplatky (u většiny fondů tři až pět procent vkládané částky) a dále management fee (poplatek za správu ve výši do dvou procent ročně). Tyto náklady se však rozhodně vyplatí. Ledaže se rozhodnete věnovat několik let studiu zákonitostí kapitálových trhů a zbytek života jejich sledování.